Dneska jsme jely s paní Novákovou do Sloupu, do koňské haly. Konal se tam intenzivní trénink agility pod vedením Evči Linkové. Pro mě i pro Betty to byl vůbec první trénink v hale a mé pocity a zážitky snad ani nepůjdou napsat slovy. Měla jsem maličko obavy, jak bude "Tytýsek"(=Bettynky domácí přezdívka) reagovat na halu. Mé obavy (jak už se mnohokrát potvrdilo) byly zcela zbytečné, protože Betty byla naprosto super a navíc se jí tam moc líbilo. Hlavně teda hrabat v písku, což jsem nedovedla pochopit jak to vymyslela, když doma na zahradě nehrabe :D

Všechny parkury se mi moc líbily, všechny byly pěkně běhavé (takže na zahřátí ideální) a povětšinou jsme si s Bettynkou i rozumněly, no dobře, Betty mi rozumněla vždy, akorát já to vrtala :D Dostala jsem radu jak na áčko, tak uvidíme jak se povede :) Houpačku taky budeme trénovat maličko jinak a vrhneme se na slalomek, respektive na náběhy :) Trénink byl dobře rozložen, takže jsme se všichni krásně prostřídali.

Betty štěkala o hodně více než obvykle a ani starty jsme neměly až tak pěkné ( a jakože Betty umí...), jak bych si představovala. Byl to ale naprosto super den, který bych si určitě ráda zopákla! a myslím, že mluvím i za Betty :o)

Fotečky? Bohužel, žádné nejsou :)

Dneska jsou té naší malé psí holčičce už 4 roky. Takže Majdí, samé zdravíčko, spousta agilitění, hraní a dalších psích super věciček.

Ve čtvrtek, protože byl svátek, byl mimořádný trénink agility a jelikož nebylo nijak ošklivo, vzala jsem tentokrát trénovat Madlenku. Bettynka zůstala doma, protože s ní jedu v sobotu do Sloupu do haly. Madlenka se snažila, běhala krásně. Nakonec nás však stejně přemohlo počasí a z tréninku jsme musely odejít dřív, aby Majda nenastydla. Ale moc jsme si to užily.

Ještě na intenzivce dogdancingu v Jičíně jsem Vandě tvrdila, že se o odraz od těla pokoušet ani nebudeme, protože to moje černobílé zvíře trochu škrábe a jsem i bez odrazů seškrábaná až dost. Vanda přesně věděla o čem mluvím a kapitolu odraz od těla jsme otevřely pouze s Majdou. Majda je velmi pilná žákyně, to se musí nechat, ale zatím jsme pořád v jedné fázi a ne a ne se pohnout o kousek dál. Uvidíme, jak se "pohneme" přes zimu.

Ale o kterém odrazu, že je tedy řeč? No ačkoliv jsem o tomto cviku s Betty opravdu nechtěla ani slyšet, tak jsem včera z ničeho nic změnila názor (asi za to mohl můj pocit, že přes takovou vrstvu oblečení se mi nemůže nic "stát") a vyzkoušela jsem to. Protože Betty moc ráda skáče do náruče a vůbec veškeré skákání miluje, nebyl ani moc kumšt jí vysvětlit oč se vlastně jedná a tak po 3 né moc zdařených pokusech, kdy Betty vyskočila jakoby do náruče a na můj odhozený míček se otočila a sklouzla po mé bundě na zem, přišel pokus číslo 4 a to mi tedy málem utekly oči :D Betty vystřihla odraz od těla jako naprostý profík a od té doby moc dobře věděla, že právě tohle je to pravé co asi má dělat :D K mému údivu si tento nový cvik nepletla ani s již naučeným výskokem do náruče a tyto dva prvky bravurně rozlišuje :) Nicméně né všichni jsme byly bez újmy.  Já i Betty jsme byly vysmáté a OK, ale to samé rozhodně nemůže říct má venkovní bunda :) Ta je posetá blátivýma pacičkama a že se to na té červené krásně vyjímá. Nicméně, bunda se vypere, hlavně, že máme o zábavu postaráno.

Dneska jsem tedy chtěla připomenout nový cvik, abych to maličko upevnila, no a opravdu včerejších pár minut udělalo divy a Bettynka se odráží ještě lépe. Hlavně jí to začalo bavit a tak do každého odrazu dávala maximum. Jen se děsím chvíle, až Bettynce "hrábne" a bude se chtít odrazit ve chvíli, kdy bude řádně rozeběhnutá a já to vůbec nebudu čekat :D To se asi ani okolí, ani já neudržíme smíchy :D

Samozřejmě, že až se nám poštěstí natočíme nějaké videjko a nebo nafotíme pár odrazových foteček.

Dnes asi tak krátce po desáté hodině dopolední jsme vyrazily v sestavě já, Betty, Anička a Genda na takovou menší procházku, o které jsem psala minule. A šlo se nám přímo báječně. V půl druhé už jsme zase byly doma, a to musím podotknout, že jsme se hodně loudaly :D

A teď k procházce samotné. Vyšly jsme z České Lípy a po cyklostezce jsme se vydaly do Manušic. Krásně nám šustilo napadané listí pod nohama a všem čtyřem se nám to moc líbilo. Až na pár lidí a jednoho cyklistu jsme nepotkaly vůbec nikoho a mohly jsme se kochat okolní přírodou. V Manušicích jsme si daly čajík a snědly s Aničkou sváču. No a pak jsme vyrazily směr Horní Libchava. Na louce, po které jsme šly, bylo ještě poměrně mokro, protože začalo příjemně svítit sluníčko a tak rozmrzla jinovatka, která ráno pokrývala všechno, kam jen oko dohlédlo. Genda i Betty teda trochu namokřily kožíšky a ťapaly jsme dál. Možná, že jestli nám někdo viděl, tak to mohlo vypadat, jakože někoho stopujeme. Omyl, sice holky šly před náma a čumáky měly zapíchnuty v trávě, ale opravdu jsme netrénovaly stopu :D

V Horní Libchavě jsme šly pozdravit "Větrnou hůrku", kde zrovna měli brigádu. Na cvhíli jsme hodily řeč a pak se rozhodly, že budeme pokračovat dál. Nezapomněly jsme s Bettynkou pozdravit naše australské kámošky Capi s Cofčou, ani ovečky ,které se tam pásly. Jak při poslední návštěvě o ovečky Betty nejevila zájem, tak dnes jsme se u nich vyloženě musely zastavit, protože se jí hrozně líbily, takže kdo ví, třeba přeci jen nějaké pasící vlohy budou :D

Po nám velmi známe cestě, jsme se vydaly směr Dolní Libchava a odtud už velkou oklikou směrem k domovu :) Betty pořád jevila známky energie, což nakonec já taky, jenže můj přebytek energie se spotřebuje hned po dopsání článku, protože půjdu ven zamést listí a jehličí, co nám zase napadalo. U brány jsme se rozloučily s Aničkou a Geninkou a všichni zapluly domů. Pejsci samosebou šly hned odpočívat.

Procházka se nám velmi libila, takže určitě někdy něco podobného, možná i delšího zopákneme. Vím že ta trasa, kterou jsme šly se nedá nazývat dogtrekingem, ale co mini dogtreking? To už by šlo ne?

Jak jste si dozajista všimli, tak naše stránky zdobí úplně nové záhlaví. Autorkou použitých obrázků je velmi šikovná malířka, paní Veronika Křivská-Pižlová. Odkaz na její web naleznete buď na úvodní stránce a nebo v našich oblíbených stránkách, kde už je zařazený od roku 2009. Portrét svého psího kamaráda si tak můžete objednat i vy.

Sice jsem říkala, že se letos už nikam nechystáme, ale na jeden trénink ještě přeci jen. A to do haly ve Sloupu v sobotu 19.11.. Vyrazíme tam s Bettynkou, tak jsem moc zvědavá, jak tu naší "dvojitou premiéru" zvládneme. Bude to totiž jak pro mě, tak pro Betty úplně první trénink v hale.

S holkama jsem se zase konečně vrhla do trénování dogdancingu. Tréninky nás baví a začínáme pomalu zvyšovat nároky, abychom opravky z našich nepovedených zkoušek někdy v budoucnu zvládly.

Tuto neděli se s Bettynkou chystám na takovou "menší" procházku v okolí České Lípy (orientačně nás můžete zahlédnout v Manušicích a Horní Libchavě). Takže jsem moc zvědavá, zda nám počasí bude přát a jestli naší plánovanou trasu zvládneme :) Každopádně, kdybyste v neděli viděli černobílé cosi a vedle nebo za tím cosi nějakého člověka, bude se jednat nejspíše o nás. :D

V sobotu jsem na trénink agility dorazila se zpožděním, protože jsem do dvou hodin byla na brigádě. Bettynka byla hezky natěšená a nechyběl jí ani veselý ocásek. Při běhání jsme měly několik kiksů, víc jsem jich měla já, to je pochopitelné, ale Bettynčina největší perlička- ne a ne vlízt do krátkého, nového, žlutého tunýlku (přitom minulý trénink ji nic nevadilo). A už vůbec nechtěla jít hned na první povel :D Takže jsme se vždy zasekly u žlutýho tunýlku :)  Ale jinak musím Bettulku pochválit za krásné zóničky. Z tréninku přišla Bettuška unavená a hned si lehla podél gauče a zalomila to.

Včera jsme vytáhli celou smečku na naší velmi oblíbenou louku. Jak jsem tušila, když je takové krásné a slunečné počasí na louce pro tentokrát nebudeme sami. A víte co? Měla jsem pravdu. Hned několik lidí si tam pouštělo draka a pejskaři taky nějací byli, ale ty se postupně přidávali, až co my jsme už byli na louce :) Holky se krásně vyblbnuly a Beníček se hezky v klídku buď pozoroval a nebo si čuchal různé zprávičky, které našel.

Takže myslím, že se nám víkend zase vydařil. Jen víc takových ještě prosluněných víkendů :)

Včera jsem kolem druhé odpolední vyrazila s Betty na louku "u cyklostezky" (jak já jí s oblibou říkám), dlouho jsme tam nebyly, prostě nám k tomu nepřáli okolnosti, buď nebyla louka udržovaná, v létě se tam zabydlovali hadi a nebo zkrátka nepřálo počasí a protože máme tuto louku opravdu rádi, tak jsme vyrazily a kolečko přibraly sebou. Na louku jsme dorazily za okamžik, krásně jsme si pohrály, trochu pocvičily přivolání a odložení a hlavně Bettynka čuchala do každé díry (od myšky a ostatních zvířátek), kterou našla. Po nějaké době se ale na louku přiřítil mohutný německý ovčák, sám, na volníčko a hlavně bez pánečka. No naštěstí si nás nevšimnul, protože my jsme zkrátka dost nenápadný :D Ale protože jsme měly louku samy pro sebe a nikde ani živáčka a Německý ovčák nadohled, rychle jsem se rozhodla, že tedy půjdeme raději na procházku ještě někde po Lípě než-li riskovat, protože jsme pejska neznaly a páník stále nikde. Když eNOčko zmizelo u křoví a něco čuchalo, připnula jsem Betty na vodítko a z louky jsme v klidu odkráčely.

Mohlo být tak kolem třetí. A my si to štrádovaly po chodníkách a travnatých plochách směrem k velmi rušné silnici (ul. Děčínská), abychom šly i v ruchu aut a né pořád někde v poklidu. Nevím, možná bylo půl čtvrté když jsem se rozhodla, že už půjdeme domů. S oblibou chodíme kolem domečku Bettynky chovatelky, kde se Bettynka vždy očuchá s maminkou Bárou a ségrou Bertičkou, po cestě jsem potkaly i chovatelku, paní Novákovou, a hodily řeč :) Bettynka vzorně čekala a když jsme všechno dopovídaly, tak jsem si přečetla SMS od kamarádky, která bydlí nedaleko a tak jsem jí zavolala jestli je doma, protože jsme se dlouho neviděly a tak jsme šly s Betty ještě na návštěvu.

Bettynka se chovala moc vzarně, až mě tím překvapila :D S Luckou jsme povídaly a povídaly a bylo před pátou a už se po mě začali doma schánět, kde jsme se to s černobílkou zapomněly :) Takže jsme krátce po telefonátu vyrazily domů, kam jsme dorazily za okamžik a obě byly krásně vylítaný a vyprocházkovaný :D Betty hned ulehla do pelíšku a začala podřimovat. To jí ale nevydrželo moc dlouho a pak si chtěla ještě pohrát, konkrétně přinesla přetahovadlo a byla rozhodnutá, že mi ještě prodlouží ruce asi tak o metr :D Pak opět zalehla se pro změnu v boudičce čekala na večeři :)

No a dnešní tunýlkování? Hnedle ráno jsem vzala náš tunýlek a holky prochu protáhla po zahradě. Obě z toho měly šílenou srandu a lítaly tunýlkem jako pomatený. Majda pak už tak né, ale Betty byla plná energie a pro jistotu to pak tunelem brala i na zpáteční cestě s balónkem. Beníček se držel od našeho bláznění trochu dál, poštěkávat se tam se sousedovic Rolfem a hlídal hlavně na dvoře :)

No zkrátka u nás rozhodně není nudný podzim :) 

Tak včera jsme s Betty opět vyrazily na trénink a kdybych to pořád tak nemotala, tak by nám to šlo mnohem lépe :) Ostatně jako vždy. Madlenku dneska vezmu na zahradu, aby tedy ještě z toho trénování něco měla :) Přeci jen ještě není tak ošklivo a na zahradě to s přehledem zmákneme :)

Dopoledne jsem brigádničila a na odpolední program jsem si připravila výlet vlakem na Jedlovou. Celý týden před touto cestou jsem Betty "učila" mít na sobě náhubek, protože ten je do vlaku povinný. Bettynka mile překvapila a po celou dobu jízdy si košík ani nezkusila sundat. Možná to taky bylo tím, že byla doslova vyplašená, cože se to děje a tak na začátku jízdy byla opřená předníma nožnama o mě a koukala co to kde "bouchá" a rachtá, že se to pod ní nějak hýbe, ale tak nějak jinak než v autě, které zbožňuje :) Občas zafňukala, ale to nebylo nic závratného. 

Když jsme dojeli na Jedlovou, tak jsme se šli kousek (asi 45 minut chůze tam a pak zase 45 min zpátky) projít. Bettynka šla celkem přijatelně (když opomenu ty výpadky), ale pořád to není to pravé ořechové a musíme na tom stále makat (ikdyž to není jednoduché- kdo nezažil, nepochopí).  No a teď ke zpáteční cestě :) Bebetce se sice do vlaku už moc nechtělo, ale nakonec šla. Nakonec se ve vlaku chovala jako naprostý profík, který vlakem jezdí už pěknou dobu, krásně zalehla a v naprosté tichosti a klidu počkala až dojedeme do stanice, kde budeme vystupovat. Pak následovala cesta domů a teď tady spokojeně chrupká pod stolem.