Jak dopadl Štědrý den? A něco dalšího...
Jak jsem si myslela, tak jsem se samozřejmě včera k internetu moc nedostala, ale pokusím se vše napravit dnes, tedy vlastně právě teď. ..
Jako první dárek musel dostat Ben, protože ten čím je starší tak Vánoce víc a víc prožívá, hlavně to rozdávání dárečků. No, zkrátka ví, že na něj pod stromkem čeká vždy nějaká super dobrůtka. Bůvolí kostičky sklidily u všech třech hafanů obrovský úspěch. Benovi tedy moc dlouho nevydržela, ale myslím, že mu rozhodně moc chutnala. Bettynka dostala hračku KONG a musím říct, že se na její hraní opravdu hezky kouká, obzvlášť když se snaží vydolovat ty schované dobrůtky. KONGem nepohrdne ani když je prázdný, je to velmi pevná hračka, u které člověk nikdy neví kam se pohne :D resp. odkutálí. Doufám, že její pevnost je tak kvalitní, že vydrží i stisk Bettynky tlamičky :)
Skoro se divím, že ten stromeček u nás ještě stojí, ikdyž už měl několikrát na mále. Hlavně když se okolo stolku, na kterém stojí, prořítí Bettule tryskovou rychlostí a tak tak se mu vyhne (pravda, někdy taky ne, a musím říct, že to jak jsme se rychle zvedla z nedalekého křesla bylo téměř neuvěřitelné, ale jako rychlá rozcvička postřehu vynikající.).
Od včerejška jsem začala pracovat s klikrem. Vše co jsem dosud viděla, slyšela nebo přečetla mě nenechalo klidně sedět a chtěla jsem klikr vyzkoušet "na vlastní kůži". Nakonec mě Bettynčina reakce příliš nepotěšila, možná je i na místě říct, že tak trochu zklamala. Myslela jsem, že jí zvuk klikru společně s dobrůtkou nebude vůbec vadit, ale to jsem se přepočítala. Betty se kliku bojí. Ihned jsem si tedy na internetu otevřela (jak já říkám, chytré klikr stránky) web a pročetla jak mám na to reagovat. To, že mám zvuk klikru ztišit jsem věděla, ale nyní alespoň vím jak postupovat dál. Doufám, že se nám tento zádrhel brzy podaří porazit.
A teď trochu pozitivní zpráva, ze které mám hroznou radost, protože jsme se posunuly zase o kousínek dál. A o co, že se to jedná? O chůzi na vodítku přece! S Betty se tomu opravdu věnujeme, ikdyž teď jsem jí kvůli brigádě před Vánoci maličko zanedbala, ale je vidět, že nám to jen prospělo. Už 3x jsme se na procházce o vodítko nepřetahovaly a myslím, že se to dalo už nazvat cosi jako procházka a něco co se už alespoň drobet začíná podobat chůzi na vodítku, kdy já vedu psa, nikoli pes mě. Snad to nebude už tak dlouho trvat a mohlo by to vypadat ještě lépe. Tak nám držte palečky.
A jak si užíváme vánoční svátky a jak si hodláme uživat poslední dny roku 2011? No přeci nejlépe jak to jde. Hodláme procházkovat, blbnout a relaxovat. Sem tam procvičit nějaký povel či trik, ale vesměs máme teď tréninkové volno. Vím že bychom s tím měli něco dělat a třeba taky začneme, ale to se všechno uvidí. Jinak naše agilitní pauza je v plném proudu, protože se do konce roku už na cvičák opravdu nedostaneme a počasí je stejně nic moc. Konec naší agi-pauzy je zatím hodně v nedohlednu.